My lidé se vždycky nějak máme. Ještě se nestalo, že bychom se nijak neměli. A zatímco se někdy máme dobře, jindy to nemusí být vůbec žádná sláva.
Toho, co ovlivňuje to, jak se máme, je pochopitelně dost. Na naše pocity má vliv i zdraví, i místo, kde žijeme, i práce, kterou vykonáváme, důležité jsou v tomto ohledu i vztahy v rodině nebo ty s jinými lidmi… A pochopitelně je tu velice zásadní i vliv naší finanční situace.
Ano, o tom, jak se máme, rozhodují často i peníze, které máme, respektive nemáme. Když jsme na tom finančně dobře a můžeme si díky tomu hodně dopřávat, pochvalujeme si, zatímco v bídě si leda tak zoufáme. I když je vlastně takové pochvalování si nebo zoufání dost subjektivní záležitost. Někdy si pochvalujeme i to, co je z pohledu jiných lidí bída, zatímco jindy nadáváme na to, co by si s námi kdekdo rád vyměnil za svou realitu.
A tak jsme třeba za komunistů nadávali na poměry. A byly k tomu vlastně i jisté oprávněné důvody, protože tu bylo nedostatkové to a tu ono, tu jsme něco nesehnali a tu třeba neměli na něco luxusního, co se ale i jen kousek za našimi západními hranicemi považovalo za snadno dostupnou samozřejmost. Ovšem zároveň jsme si v podstatě žili nad poměry, protože vzhledem k tomu, jakou práci kdekdo z nás odváděl, by bylo často logické, kdyby tento místo braní výplaty ještě doplácel.
Pak se tu střídaly režimy úsporné i rozhazovačné, a ty jsme my lidé vnímali podle toho, jak se nám za nich vedlo. A donedávna si spousta lidí díky vládnímu populismu chválila. A protože tento populismus s novou vládou do značné míry skončil, nadáváme na poměry. Už nám není tak dobře, často se potýkáme i s nedostatkem. Protože je na čase splácet dříve nadělané dluhy.
Dnes už se skvěle nemáme Hypotéka bez registru nám ale může zajistit, abychom se aspoň neměli špatně. Ale je dobrým pomocníkem jen tehdy, když si ji bereme s rozumem. Když nepoužíváme peníze stejně hloupě jako předchozí vláda, na jejíž ekonomickou činnost dodnes doplácíme.
