Ahoj, jsem Nicol a už od mala zbožňuji zvířátka. A které zvířátko mám nejraději? Kočičí šelmy.
Už od mala jsme doma měli kocoura jménem Mikeš, byl mourovatý a dál si ho moc už nepamatuji, protože mi bylo 6–7 let a pak už jsem ho neviděla, protože mi ho zabilo auto. Po pár let rodiče pořídily dalšího kocoura a také byl Mikeš, ale už nebyl mourovatý, ale byl černobílý. A hlavně měl něco, co žádná jiní kočka nemá. Měl bílý prsten na ocásku, krásně vynikl, protože ho měl černý. A proč píši v minulém čase? Protože už není mezi námi.
A teď mi je 22 let a bydlím už bez rodičů s přítelem. A pořídili jsme si naší malou první kočičí princeznu. Mourovatá kočička se jménem Rozárka. Byla krásně maličká a mysleli jsme si, že má rasu Whiskas, ale byli jsme podvedeni a je to normální evropská kočička. Když měla přes půl roku, tak jsme jí pořídili sestru jménem Nelinka. Šedá britská hebká kočička. Když se potkali poprvé, tak byla Rozárka naštvaná, protože jsme se věnovali jenom ji a když přišla Nelinka, tak to byl pro ní vetřelec. Bála jsem se, aby se skamarádily a povedlo se, ale půlku měsíce to trvalo.
Pak se z nich staly největší kamarádky a velké sestry. Bydleli jsme s nimi v malé garsonce, ale pak jsme se přestěhovali do většího bytu, aby se měli kočičky krásně a my také a jsme spolu moc spokojený. Pak nastali kastrace a u Rozárky dopadla operace špatně. Praskl jí stech a pak jí to prasklo znovu a vypadla tuková tkáň, když jsem to viděla, tak jsem se zhrozila, protože jsem měla strach. Musela znovu podstoupit další operaci a ta už dopadla dobře, akorát to dlouho trvalo, než mohla běhat zase jako kočička.
A další byla na řadě Nelinka a ta podstoupila operaci také a byla v naprostém pořádku. Každá operace je komplikovaná a nese své rizika. Co vám mohu doporučit je, aby jste trvali na veškeré informace o operaci.
