Vždycky mě hodně bavilo, když jsem se mohla projet na koni. Ani nevíte, jak já mám ráda koně. Koně jsou moje nejoblíbenější zvíře, takže jsem vždycky byla opravdu hodně nadšená, když jsem se mohla projet na koni. Moji rodiče mi stále dokola slibovali, že mi také jednoho dne pořídil nějakého menšího koně. Jako třeba například v poníka nebo haflinga. Jenomže já jsem opravdu hodně vysoká, takže jsem nechtěla nějakého malého koně, ale přímo už většího koně, bych na ně mohla jezdit úplně bez omezení. Jenomže bohužel mi tohle rodiče vůbec nechtěli dovolit. Nakonec to bohužel také dopadlo tak, že mi rodiče nakonec nekoupili vůbec žádného koně, ani poníka nebo ani haflinga.
Absolutně jsem tomu nerozuměla a nechápala jsem, proč nakonec nemůžu mít toho koně, když mi to moji rodiče slibovali. Později jsem se dozvěděla, že si to rodiče rozmysleli, protože by jim nezbyly peníze má nové auto. Tak oni si chtějí koupit nový automobil, ale na úkor mě? Na úkor toho, že mi nekoupí koně, kterého mi slibovali asi pět anebo možná i šest let? Já jsem byla opravdu hodně nešťastná a snad dva měsíce jsem se s rodiči nedokázala promluvit a byla jsem na mě naštvaná a nevěděla jsem, jak mám dále se k nim chovat. Moje nálada byla opravdu hrozná, protože tolik let jsem se opravdu hodně těšila na koně, kterého jsem vůbec nedostala.
A navíc mě rodiče stále dokola ubezpečovali, slíbili mi, že mi koně určitě koupí. A tohle mi řekli rodině asi stokrát, že mi za asi šest let pořídí koně. Takže jsem byla opravdu vděčná, že konečně budu mít koně, stejně jako moje kamarádka. Jenomže moje kamarádka se potom stěhovala opravdu hodně daleko, takže si samozřejmě svého koně vzala také sebou. Byla to dálka skoro sto dvacet kilometrů, takže je logické, že jsem za ní každý den nemohla jezdit. A také jsem chtěla vidět jejího koně častěji, ale bohužel to nešlo. Takže jsem byla opravdu naštvaná na rodiče, kteří mě nechtěli pořídit koně.
